Lipno Ice Marathon 2019 – Lipenské kalůže

Poslední testování mých fyzických a psychických sil před Aljaškou proběhlo na malé české Aljašce čili Lipnu a na něm se konající Lipno Ice Marathon. Velká zamrzlá plocha, mráz, sníh, bílé planiny a led by se dali alespoň trochu přirovnat k některým pasážím na Yukonu či Aljašce. Mráz se bohužel nekonal, konalo se relativní teplo, a tak o zážitek a trénink bylo postaráno.

Celá trasa maratonu čili 42,1 km se táhla po ledu. Kdyby se po něm i běželo, bylo by to fajn. Ale na ten led napadl sníh a ten, jakmile zjistil, že je v úzkém kontaktu s ledem, tak se vzrušil a jeho spodní vrstva se začala rozpouštět. Tím narušila vrchní vrstvu ledu. Finálním produktem tohoto spojení bylo romanticky zasněžený Lipno, pod jehož pokrývkou se v mnoha oblastech schovávala vrstva ve složení: 1. romantický sníh 10 cm, 2. ledová krusta 2 mm, 3. voda 10 cm. 4. led 25 cm, 5. voda nekonečně mnoho.

Když zrovna trasa nevedla přes tyto Lipenské kaluže, tak mokrý sníh se postaral o náhradu zážitku. Zkrátka ideální, poctivé a těžké podmínky k tréninku. Znáte to, jak je to s tím cvičištěm a bojištěm (zde ovšem platí výjimka, že na bojišti bude nepředstavitelně hůře než na cvičišti).

Na startu nás stálo zhruba kolem 80 a každý, kdo se odvážil na start byl zároveň vítězem. Již od prvních metrů to byla poctivá dřina a jediný krok nebyl zadarmo. Letos měl tento závod světový unikát. Ač oficiálně je převýšení celé trasy 0 m, tak zde nastala speciální situace, tzv. přenížení, nebo chcete-li negativní převýšení.

Totiž při došlapu dopadáte na rovný horizontální povrch, jenže záhy se povrch pod každým došlapem proboří minimálně o 5 cm. Což v průměru znamená, že jsme naklesali zhruba 2 km a nastoupali 0 m, ovšem s tím, že start i cíl je ve stejné výšce. Pro hloubavé povahy – tuto moji matematickou nerovnici neberte v potaz.

I tak jsem se snažil běžet rychle a už od startu prorážel stopu v čele závodu. Před otočkou mě vystřídal jeden cyklista, jelikož se povrch na chvíli ztvrdil, ale pak se vrátil do svých měkkých kolejí a běh byl pohybem nejrychlejším a opět jsem se zařadil na první místo. V prvním místě jsem již setrval až do konce.

Musel jsem si přiznat, že mě to opravdu stálo hodně sil a den po závodě se musím při chůzi ze schodů přidržovat zábradlí. Dělá se mi trochu nevolno při představě, že tento maratón budu za 14 dní muset absolvovat čtrnáct krát za sebou a s těžkými saněmi v zádech. Ale nakonec všechno jde, když se chce a mě se sakra chce.

Děkuji pořadatelům za tento skvělý závod a přírodě za skvělé zážitkové podmínky.