Pobřeží

Velice se omlouvám, ale část po Yukonu až k pobřeží si budete muset přečíst od Venci. Jedny ruce v domácnosti přece jen chybí 🙂

Pobřeží Unalakleet to byl velký cíl, jak můj, tak i mého muže! To co tam prožíval Vám musí popsat sám. V tu chvíli byl tak vyčerpaný, že to měl jak sám řekl 50/50. Ještě než došel na checkpoint, tak si stihl objednat tu nejlepší pizzu na pobřeží Beringova moře. Spokojený a přecpaný ulehl do postele kolem půlnoci a vlastně nevím jestli už tehdy věděl, že půjde dál. Večer jsem ho povzbudila projektem Okenské školy, kde se konal první ročník Okneského výsadku. 40 dětí bylo ve 4 členných skupinkách vysazeno v nočních hodinách na místě vzdáleném 10 km od školy a bez mapy se museli dostat zpět. Motivace podpořit Vencův výkon na Aljašce byl ohromující !

Ráno si připravil věci a vyrazil na další checkpoint Shaktoolik. Prvních 40 km bylo v kopcovitém terénu, ale pak se dostal zpět k pobřeží, kde opět řádil silný vítr. Když došel na checkpoint napsal: “Jsem nejšťastnější člověk na světě, byl to masakr”.

Momentálně je Venca na 1216 km na cestě na Koyuk, kde se všichni obávají silného větru. Zatím se zdá, že podmínky jsou přijatelné, ale únava a psychická nepohoda už je obrovská.