PŘEDZÁVODNÍ

No a je to, dlouho vytoužený a zároveň obávaný okamžik je za dveřmi. Už se ho nemohu dočkat, protože s úderem české nedělní půlnoci se mé starosti smrsknou na pouhá životní minima, radosti z maličkostí a strachy z velikostí, prostě tady a teď. Po návalu stresů, starostí, zařizování a neustálého placení něčeho, kdy si člověk musí neustále připomínat, že to dělá dobrovolně a z lásky (což nechápe v daný moment ani on sám), se má hlava konečně přepla do celkem klidného a vyrovnaného režimu. Trochu taková rezignace, ve smyslu, co se má stát stane se, a je už zbytečné rýpat do detailů, stačí být připraven na nejhorší, a to jsem. Teď už to mám vlastně rád, lehké šimrání v žaludku z toho, co bude, klid a soustředění, nervozita odchází a člověk už je alespoň myšlenkami na trati.

Jsem nesmírně vděčný za to, že tu můžu být, že toto můžu dělat a zase zažít, ač jak jsem psal výše, občas člověk nechápe sám sebe. Ale cesta ke štěstí není vždy veselá a jednoduchá. Ba naopak. Když vím, kolik lidí na mě myslí a přeje šťastnou cestu, tak mě z toho až mrazí. Celá škola v Oknech, pro kterou chci vyšlapat co nejvíce peněz, aby mohla rozšířit své prostory, mi fandí, děti nejvíc (nezapomeňte se zapojit, každá koruna a každý kilometr se počítá – více info ZDE) . Moji blízcí mě budou tlačit na dálku, ač zase nebudou kvůli mně klidně spát. To všechno je velká motivace a zodpovědnost, ale od toho všeho jsem se také oprostil. Jenom já a Aljaška. Stát se může úplně vše, možné i nemožné, proto si nic neplánuji, nic neočekávám a jediným mým cílem, je každý den dotáhnout ty sáňky co nejdál to půjde a dokud to půjde. V tom nejlepším scénáři to bude až do Nome. Ale tohle je Aljaška. Pokorně přijímat to co nabízí a nezabývat se okolnostmi, které člověk nemůže ovlivnit. Beru to, co dá a budu se snažit s tím naložit nejlépe jak budu umět. Takže hurá vzhůru na tu kulatou a dlouhou narozeninovou oslavu. 

A ještě pár střípků…. 

V Anchorage jsem potřetí a tohle město jsem si nezamiloval. Visí v něm divná atmosféra, je vlastně dost ošklivý, ušmudlaný a je v něm spousty smažek a bezdomovců. Přežít zimu na ulici musí být celkem masakr, svým způsobem to jsou drsňáci. Navíc oproti mé minulé návštěvě ceny vzrostly o 100 %, takže je tu neskutečně draho. Proto se nemůžu dočkat až budeme mimo civilizaci.

Na startovní listině je na dlouhou trasu 38 účastníků, z toho 7 lyžařů. Na krátké trase to je 63 účastníků. Tři české vlajky – zkušený borec Petr Ineman na lyžích na trase do Nome a Tomáš Vajdiak na kole do McGrath, cíle kratší trasy. No a já do Nome. Krátkodobá předpověď počasí zatím slibuje ochlazení a stabilní mrazivé počasí ve vnitrozemí a horách. Teploty kolem -35 °C a přes den na slunci tepleji. Pro cyklisty to budou ideální rychlé podmínky a já doufám, že sluníčko zapracuje natolik, aby to byly rychlé podmínky i pro lyže. Ale předpověď je jedna věc a realita druhá. Táhnu sebou opravdu hodně peří, tak jsem připraven vzdorovat nízkým teplotám.

Jsem rád, že tu sebou nemám váhu. Na vyřazování gramů jsem rezignoval a beru to, co uznávám za vhodné. Saně a batoh toho snesou dost, a já si na tu váhu časem taky zvyknu. Jídlo neumím také nikdy odhadnout, ale hlad nebudu mít určitě. Odhaduji tak 16 kg saně a 7 kg batoh, plus mínus gram. Sebou mám i tři termosky 0,9l, to je příděl vody na den, ale na roztápění sněhu se vůbec netěším.

Start je 60 km za Anchorage u jezera Knik, kde je i malý burger bar. Tam nás organizátor ještě doveze školním autobusem. Nastávající hodinu a půl před startem vyplním pivem a burgerem jako počátek tohoto narozeninového večírku. I když on to jen večírek (doufám) nebude, bude to spíše takový narozeninový měsíček.

On line sledování najdete zde na mém webu, na oficiálním webu závodu i s komentářem (itialaska.com),  a nebo přímo zde https://trackleaders.com/iti24. Při sledování nezapomeňte, že zde na Aljašce jsme o 10 hodin zpět, proto se nejvíce budu pohybovat, když se v ČR bude spát. A taky mějte na paměti, že když třikrát během pěti minut aktualizujete mou polohu, tak to můj pohyb vpřed neurychlí. Hosťa, má milovaná žena, bude podávat informace především na mých sociálních sítích. Mám s sebou satelitní přijímač, přes který mohu posílat zprávy a v některých oblastech, hlavně kolem vesnic a na začátku, je signál i na mobilní telefon, tak se budu snažit hlásit a podávat žhavé, či spíše studené novinky z trati.

Děkuji Vám všem, kteří to sledujete a držíte mi palce. Jste tu se mnou a když bude nejhůř, budu na Vás myslet. Děkuji mým partnerům, bez kterých bych neměl šanci tady být, protože ultralehký a kvalitní materiál zadarmo není. Děkuji Víťovi Zahulovi, že s láskou a tou největší odborností připravil mé lyže, jako kdybych byl člen národního týmu na OH (pravda jest, že toto je pro mě ekvivalent OH) A nejvíce ze všeho děkuji mé rodině, že jsou mou nejpevnější berličkou a oporou. Hosťa s tím vším má možná víc práce než já a bez ní bych byl v řiti.

Nechť jsi Aljaško milostiva. Howgh