Škola Okna – škola, která šlape: Podpořte nás na cestě 1600 km zimní divočinou Aljašky

Celkem ušlápnuto: 1600 km z plánovaných 1600 km

Připojilo se

111 dárců

Celkem vybráno

207 617 Kč

Sledujte Iditarod Trail Invitational živě:

  

https://trackleaders.com/iti24

O projektu

Aby mé šlapání nemělo význam jen pro mě, ale aby bylo také k něčemu užitečné, rozhodl jsem se podpořit školu v Oknech počtem kilometrů, které ujdu v rámci závodu Iditarod Trail Invitational, 1600 km zimní divočinou Aljašky. Závod odstartuje 25. 2. 2024 a limit na dokončení je 30 dní. Pevně doufám, že jich bude co nejvíce, a že s Vaší pomocí se podaří vybrat prostředky na nezbytné rozšíření školních prostorů. Tahle škola za to stojí, přesvědčte se sami.

Jan Venca Francke

Škola Okna – škola, která šlape

Ne, ne, není to myšleno obrazně; i naše škola se samozřejmě potýká s řadou problémů. U nás se šlape opravdu. Každý rok desítky žáků, žákyň, učitelů a učitelek vyrážejí na pouť od prahu školy do nějakého sto kilometrů vzdáleného místa. Opakujeme si tak vlastivědu, zeměpis nebo přírodopis přímo v terénu. Přes den šlapeme, večer často chodíme na exkurze a v noci společně spíme v tělocvičně nebo ve škole. A někdy i pod širákem.

Už potřetí se nám podařilo naplnit autobus během prázdnin a společně jsme překonali rumunský Banát nebo Slovenské Rudohoří. Dvakrát jsme se zapojili do výzvy Deset tisíc kroků a přestože jsme malé zařízení, jednou jsme skončili na prahu první desítky a jednou dokonce druzí.

Abychom zvýšili své šance na úspěch, uspořádali jsme dva chodecké maratony. Ano, naše děti jsou schopné ujít přes čtyřicet kilometrů. Asi i proto si nás všiml sportovec a dobrodruh Jan Venca Francke a nabídl nám, že bude šlapat pro nás. „Hele, třeba za každý kilometr, který na Aljašce zvládnu, by lidi mohli poslat jednu korunu, co říkáte?“ byl jeho prvotní návrh. Chystá se totiž podruhé na Iditarod Trail Invitational, extrémní závod aljašskou divočinou. Lesy, hory, tundry, samota, vlci a teploty padající až k minus padesáti stupňům Celsia. Po staré Iditarodské stezce, po níž v roce 1925 táhla psí spřežení bedny se sérem proti záškrtu do městečka Nome. A hlavně ta vzdálenost: více než tisíc mil.

O naší škole

Ležíme v obci Okna, která má jen něco přes tři sta obyvatel. Z Oken školy vidíme Bezděz, za hodinu jsme u Máchova jezera nebo v prvních roklích Kokořínska. Děti k nám chodí z více než třiceti obcí, protože na Kokořínsku byla již většina škol zavřena. Těch dětí máme jen ve škole dvě stě, k tomu další ve dvou školkách – tradiční a lesní. Nejprve jsme zrekonstruovali půdu a poté si díky veřejným sbírkách a darům od rodičů pronajali a zrekonstruovali starou hospodu. V ní jsou dnes tři třídy druhého stupně a také oblíbená aula.

Na co budou peníze použity?

Potřebujeme se však rozvíjet dále, protože ne všechny prostory jsou vyhovující. Aula se v průběhu týdne mění v učebnu jazyků, dílnu i kuchyňku. Tělocviky probíhají v lese, na novém hřišti anebo v pronajatých tělocvičnách jiných škol. A tak nám nabídka pana Franckeho přišla vhod. Jen se netajíme nejistotou, kolik peněz se tímto způsobem může vybrat.

Bude to stačit na dva nové notebooky nebo by se z toho dala zbourat stará hospodářská budova a postavit místo ní třeba školní dílny. Nebo se lidi nadchnou a umožní nám postavit si několik nových tříd z kontejnerů? Bláznivý nápad – no, bláznivá a extrémní cesta si žádá hodně bláznivou sbírku na hodně bláznivou školu.

Jsme škola, která svou velikostí přesáhla možnosti obce. Už několik let jsme největším zaměstnavatelem ve vsi a také pořadatelem řady akcí od Podzimního festiválku, přes Vánoční trhy po velkou show na konci školního roku. Zároveň jsme jednou z nejvzdálenějších obcí od libereckého ústředí kraje, i proto řada dětí je ze sousedních krajů. Přestože u nás nezvoní a děti mohou zaměstnancům tykat, jsme státní škola se vším, co k tomu patří. Naše děti se účastní soutěží uměleckých, matematických i přírodovědných, a tu a tam i něco vyhrají. Snažíme se do výuky i všech zmíněných akcí začleňovat děti s různými znevýhodněními. Invalidní spolužák na vozíku s námi za pomocí asistentů i rodičů zvládl všechny poutě i přechod Banátu. Jsme zkrátka nejen škola, která šlape, ale hlavně Škola s okny dokořán.

Sdílejte

Podobné příspěvky